Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je to už nějaký ten rok, co se na Metalopolis objevily recenze americké hardcorové kapely A PERFECT MURDER. Pokud si dobře vzpomínám, tak se jednalo o vcelku průměrnou šeď, typickou pro katalog Victory records. O to více mě překvapilo, že pohrobci výše zmiňovaných se připomínají s eponymní nahrávkou, která vychází licenčně i pod křídly českých Damage Done records. Větší překvapení pak skýtá záznam na něm ukrytý. Ten si sice jede v tradičně konzervativních hardcorových vodách, ovšem oproti tvorbě A PERFECT MURDER nepostrádá to správné napětí a dynamiku. Skladby se nebojí ani metalových a rock and rollových vlivů a kytary se nezřídka pouštějí i do decentního sólování. Celé to zní příjemně staromilsky a zároveň našlapaně, čemuž pomáhá i vhodné řazení skladeb a velmi dobrý, sytý zvuk kytar a bicích. Malý klub plný lidí, ve vzduchu vlhko z lidského potu a pod pódiem divoký mosh, kdy nepoznáte, kdo je členem kapely a kdo pouze její fanoušek. Přesně tohle si poslechem této nahrávky MODERN CRIMES představíte. Nic nového pod sluncem, ale na druhou stranu velmi dobrý standard, který rozhodně nenudí!
7 / 10
Vydáno: 2008
Vydavatel: Misfortune Records / Damage Done Records
Stopáž: 30:06
Tento projekt táhne především charakteristický vokál Donovana Melero z HAIL THE SUN, což ve spojení se Sergio Medinou z ROYAL CODA znamená ono emotivně bolavé ukřičené post hardcore inferno, které odkazuje k domovským skupinám obou zmíněných hudebníků.
Rakouská brutální parta si za tematickou oblast své tvorby vybrala sériové vrahy. Je tedy asi logické, že těžiště i jejich třetího alba je deathgrindový nářez. A je to slušná porce třeba pro příznivce belgických ABORTED.
Klasický "Rogga" Johansson a jeho user-friendly death metal. Letos sice nemá oslnivou formu (viz slabší PAGANIZER), ale stále je to se ctí. Minulá deska byla lepší, ale i tady si skalní fanoušek najde to své. Hned po prvním poslechu vidíte všechny karty.
Trochu emařiny, trochu punkrocku a špetka indie melancholie. KOVADLINA řiznutá CARCIO RADIO. Ve výsledku celkem pozitivní vibe. Nová kapela se staronovými tvářemi a Banánem u mikrofonu. Hardcorovější MŇÁGA? Možná.
Tahle britská parta si prostě musí vybrat co chce. Koncept, ve kterém střídáte mělký emotivní rock a temnou post metalovou vlnu šilhající po blackaze v konečném důsledku působí jako zmatlaný dort od Pejska a Kočičky.
Nesúhlasím úplne s kolegom Shnoffom, že „PowerNerd“ je „ezo“. Devinovej potrhlosti je v textoch síce dosť, no v prvom rade ide o priamočiary prog’n'roll, ktorý strhne a baví od začiatku až do konca. Ad koniec: na „Ruby Quaker“ sa už so Shnoffom zhodneme.
Devinovu sólovou tvorbu buď milujete nebo je vám lhostejná. Nenávidět Devina nějak nelze. PowerNerd je asi očekávatelný, vrstevnatý ezo prog opus, který potěšil, ale nijak mě na lopatky nepoložil. Kromě songu "Ruby Quaker" ovšem. To je šleha jako kráva.
